Jdi na obsah Jdi na menu
 


   Řepínec

 Mezi Nosálovem a Bezdědicemi stála dnes zaniklá ves Řepínec, byla sídlem vladickým. Roku 1324 patřila k Lobči, roku 1388 seděl tu Hrdoň z Řepínce a roku 1411 Petr ze Mšena. Po válkách husitských se již nepřipomíná.
  Předpokládám, že vesnice byla zničena v létě roku 1426. Tehdy husité porazili třetí protičeskou křížovou výpravu v bitvě u Ústí nad Labem. Husitské vojsko vojevůdce Jana Roháče z Dubé táhlo přes Českolipsko a 19. května 1426 dobylo město Českou Lípu  a o několik dní později Bělou pod Bezdězem. Jenom Bezděz v rukou katolického Jana z Michalovic vzdoroval husitům. Proto husité vypálili alespoň okolí hradu. Podobně v té době byly zničeny i jiné malé osady jako Hákov, Myšlín a Záboří v okolí Doks a již nikdy nebyly obnoveny. Poloha této obce není známa, ale podle starých pramenů byla mezi Bezdědicemi a Nosálovem. Na leteckých snímcích, zveřejněných na Googlu, na poli zvaném Majeř je vidět cosi připomínající základy nějakých objektů.
  Řepínec, n. ves v okolí Mšena
1324 ( k Lobči) Hersepeynicz, RB. III, 376
1388 in hered. Hrdonis clientisde Nossalow alias Rzepinecz, LEr. XII, 28
1411 villam Rzepinecz et Mssen, t. VIII, 120
jméno Řepínec = menší Řepín.

  Suchý mlýn

 Severovýchodně od Nosálova, poblíž Strenického potoka, je důl, zvaný Suchý mlýn  (Trockene Mühle ). Z Nosálova se do něj chodilo starou mlýnskou cestou, která vedla roklí Čihadly. Místy je cesta vysekána ve skále ve které jsou ještě patrné rýhy od železných obručí kol. V roce 1873 zde ještě stálo 6 domů. Mlýn byl zničen vodou. Dnes je tam několik bývalých sklepů tesaných ve skále. Za údolím Suchého mlýna  vede  vpravo do kopce směrem k Žákovským polím lesní cesta. Nahoře, na rovině jsou zbytky bývalé hájenky a přes cestu pod skálou jsou sklepy.  Ve vojenské mapě z roku 1764 se toto místo nazývalo Räuberloch (Loupežnická díra), "I. vojenské (Josefské) mapování".
  Údolím Strenického potoka  vede zpevněná cesta ke Spálenému mlýnu, asi po šesti stech metrech, je vpravo od  cesty ve skále vytesaná a vydlážděná stará studna - nádrž na vodu, Vísecká studna. Vodu zde brali lidé z nedaleké Vísky. Z Vísky sem vedla prudká cesta nedalekou roklí vzdálenou odtud asi 300 metrů.U ústí této rokle je malý rybníček,  vminulosti tu stálo několik chalup přilepených ke skále. Níže,tam kde je přes potok mostek, je na pravé straně mohutný skalní převis, kde údajně žili lidé doby kamenné.

  Spálený mlýn

  Tam, kde ústí Vísecká rokle do Žákovského dolu je hráz bývalého mlýna a na protější straně mlýnská výpusť. Na straně vísecké je skalou ražený tunel ( v současné době zanešený pískem ) Říká se mu ovčín, ale býval to náhon, jímž se nadržená voda hnala na mlýn. Nad tunelem na skálu vedly schody a povrch skály dokazuje, že tam stálo stavení. U ústí rokle je mohutný, prastarý smrk viditelný už z dálky.
  Zde měl svůj stav Jaroslav z Lobče, po letech zde v myslivně přespal Karel IV. Později tady březovický rychtář nechal postavit mlýn, ve kterém dělal stárka bývalý zbrojnoš Jana Lucemburského. O několik století  později zde stával mlýn rodu Vítků.Spálený mlýn“ byl zničen na úřední rozkaz, bydleli v něm lupiči.
  Vísecká rokle je úzká strž která se směrem k Vísce rozšiřuje v malé, okrouhlé údolíčko zvané Soudní dolík. V době pohanství se zde měly konat kruté soudy, snad byl i místem poprav. Podle Sellnera byla ale rokle předmětem sporu, a tedy soudu mezi dvěma sousedními obcemi.

  Jeskyně Petrovina.

   Níže po potoku, na levé straně, příkře stoupá úzká strž zvaná Petrovina. Pěšina tu vede mezi rozmetanými balvany vzhůru. Stoupáme- li po ní, spatříme vpravo vysoko ve skalním sloupu černý vchod do jeskyně Petroviny, někdy zvané Vítkova jeskyně, ale také Kremperova jeskyně. Prý byla místem uctívání černoboha " Kremperáka ". Jeho modla, jak bylo vypravováno, stávala na podstavci uprostřed sloje, vchod i jeskyňka sama byly a dosud jsou tak nízké aby se pohané přicházející vzdát černobohu úctu musili k modle plazit po břiše a stát před ní pokorně schrbeni. Uvnitř jeskyně proti oknu je letopočet 1627.
  (podle K. Sellnera)
  Na skále nad ní je starý trempský srub. Téměř u silnice je malé dřívě hojně navštěvované koupaliště.Bylo postaveno v roce 1926 při regulaci Strenického potoka

 Selnerovo hradiště

 Na konci Žákova (pole), již mimo katastr obce je dlouhá a úzká ostružna mezi Strenickým potokem a Žákovou roklí (Studenou roklí), jmenuje se Nosálovská špička.  Toto hradiště objevili K. Sellner a Ed. Štorch. Lidové názvy byly " Na Kamenici" a "Švédské šance".
   Datování je nejisté, ranný až vrcholný středověk. Ostružna je přepažena dvěma příčnými valy, takto vymezená plocha dosahuje délky 265 metrů a největší šířky 75 metrů, plocha 0,60 ha. Je dvoudílná, před vnitřním jádrem se nachází předhradí. Vnitří jádro dlouhé40 metrů je chráněno vnitřním valem asi 0,5 metrů vysokým a přepažujícím ostružnu v místě širokém pouhých 20 metrů. Je doplněn příkopem 3 - 4 metrů širokým a 1 metr hlubokým. Vnější val je mnohem mohutnější, chráněný vnitřním valem  2 metry vysokým a 9 metry širokým, dlouhý je necelých 80 m a je na dvou místech přerušen. Přerušení uprostřed patrně pochází po bráně doplněné padacím mostem, jižnější přerušení s náspem přes příkop je patrně mladší vstup. Na hradišti nejsou výrazné stopy po zástavbě, lze předpokládat že zdejší stavby byly dřevěné.
 Z hradu pocházel starší náhodný nález železné sekyrky z konce doby hradištní a údajně zlomek keramiky z 15. století. V muzeu v Mladé Boleslavi byla u79.jpgložena keramika ze 13. a 14. století Podle místní tradice polohu využilo za třicetileté války švédské vojsko.
   
V literatuře se ještě uvažuje o třetím valu, zhruba na hranici lesa. Na leteckých fotografiích zřetelné příznaky dvou příkopů ve vzdálenosti 80 resp. 210 metrů od hranice lesa. Opevněná plocha by pak přesáhla 2 ha. Je to tzv. Selnerovo hradiště.

  Nosálovský větrník.

vetrny-mlyn-na-horce.fotomontáž

obr:Větrný mlýn na Horce - fotomontáž

  Stával na Horce ( 384 m ) nad silnicí z Nosálova do Lobče. Byl snad nejstarší ze všech větráků v Podbezdězí. Byl postaven asi roku 1801 nějakým rusem, jehož jméno se nedochovalo. Větrák dostavěl a v držení měl Doušek. Po něm byl vlastníkem Matauch. Rodina Matauchova odjela do Ameriky a mlýn koupil Černohorský. I tato rodina se vystěhovala do Ameriky. Dalším majitelem byl deset let Frömelt,který byl povolán jako zkušený mistr sekernický městem Mšenem z Bertholdsdorfu u Ochranova, aby postavil větrný mlýn na Šibenci, to znamená zhotovil celé vnitřní zařízení. Stavěl také mlýn v Bosyni a v Romanově u Mšena. Později byl na místě tohoto větráku hostinec " Na Stromovce". Roku 1876 zakoupil si Frömelt větrák na Horce za 2000 zlatých. Nemoce a různé neschody v rodině byly příčinou, že byl Frömeltovými mlýn prodán. Majitelem se stal Goldbach z Libovic. Nový majitel pronajal větrák Josefu Baitlerovi, který byl později povětrním mlynářem ve vrátenském větráku, až do roku 1913. Po odchodu Josefa Baitlera z větráku na Horce mlýn pustnul a 1. září 1889 vyhořel. Byl celý dřevěný, otáčivý, stál na parcele 264/2. Dřevěný povětrňák byl považován za majetek movitý, protože byl přenosný, neměl pevných základů a neseděl trvale v určité parcele. O Nosálovském větráku říkali staří pamětníci že byl velmi hezký, lidé i tehdy chápali správně krásu malebného, krajinného prvku.

 Kříže.

  Kříž ve vsi Libovice

  Český kříž Stojí při cestě z Housky na Příbohy. Byl postaven roku 1868 za hrabat Kouniců vládnoucích v té době panství Houska. V roce 2010 byl opraven okrašlovacím spolkem Pšovka.

  Kříž nad Libovicemi, je datován rokem 1833, původně stál v Libovicích u cesty na Lobeč, ve výklenku u cesty pod domem č. 25. Kříž opravil okrašlovací spolek Pšovka a postavil ho nad Libovice u cesty na Fučík na jaře 2011.
  Dne 1.10.2011 pan Páter Mgr. Bohuslav Bártek, farář ze Mšena, tento kříž vysvětil, na slavnosti zazpíval Pěvecký sbor z Letňan.

  Kříž pod Lipovým vrchem, stojí u cesty z Fučíku na Housku pod Lipovým vrchem.

  Kříž na samotě Fučík