Jdi na obsah Jdi na menu
 


nosalovsky-z-privor.jpgNěco z historie obce Nosálov

Nosálov ( dříve také Nosaadel, Nosadel, Nosadl, Nosádl, Nosádlov, Nosáhlov, Nossadl, něm. Nosadl ( lid. Nossadel ) ), ves 10 km na západo-jiho-západ od Bělé p. Bezdězem

První zmínky o Nosálově jsou uváděny v těchto dokladech :
1324 Nosaleis, RB. III, 376
1381 datum Hirdoni et Rzymkoni fribus de Nossaleua,  AČ.  31/261 č. 16
1400 Petrus de Lobecz conqeritur super Woyslaum de Nossalow, Půh. 147 č. 383
1558 uvázati se v zámek Bezdiezy ... v mčko Doxu ... v ves Podbezdiezy , v ves Nosalow, DZ. 87 A 20
1593 postoupil jest děd. svého, totiž zámku Bezdiezy ... vsi Podbezdiezy, vsi Nosalowa, DZ. 91 H 22
1790 Hft Hirschberg : Nosadl, Schaller IV, 223
1834 Nosadel, Nasadl 2 1/4 St. s. von Hirschberg, Sommer II, 178
1854 Nosalov, něm. Nosadl
1904 Nosalow, něm. Nosadl, t. Nossadel

Název obce Nosálov vznikl údajně od slova Nosálův, t. dvůr. Příjm. Nosál ( 1399 Jessco Nossal, Tom Z. n. 261 č. 1060 ) vzniklo z app. nosál = nosáč, kdo má velký nos, Grosznase, Jg. II, 733

Počátky obce

 Nejstarší doklady osídlení pocházejí ze střední doby kamenné, 8000-5000 let před kristem. Povrchové sběry archeologa Františka Proška z okolí Nosálova v roce 1950 přinesly zajímavé ukázky kamenných nástrojů z pazourku, křemence, rohovce a křišťálu. ( Střední doba kamenná - mezolit, 7 - 10.000 let před kristem )
 
Nosálov byl pravděpodobně založen po 5. století, kdy přišly slovanské kmeny do Čech a začaly je kolonizovat. Do našeho kraje přišel pšovský kmen, v 5. nebo 6. století, který se usadil tam, kde Vltava ústí do Labe. Nosálov je prý pojmenován podle pána, jež tu za starých časů sídlil a který se jmenoval pan Nossalowski ve Vísce na Valovicích. Lidová pověst praví, že jméno pochází od pána který měl velký nos a jméno už obci zůstalo. Může mít také svůj původ od slovesa nésti, vzhledem k vysoké poloze mís
ta. Samotná obec se zdá prastará, protože vlastnila veliké lesy, darované ji králem Karlem IV, podobně jako obce Mšeno a Vrátno.

 Ve 13. století vedly naší krajinou důležité obchodní stezky, Žitavská a Mělnická, které spojovaly vnitrozemí s Žitavou a Lužicí. Dále cesta, zvaná ještě v roce 1856 cestou Spikalskou, spojovala boleslavsko přes Katusice ,Nosálov  s dokskou pahorkatinou ( Doksy, Dubá ). Ta byla zřejmě spojem mezi Záhvožďanskou cestou  z Boleslavi do Žitavy a zemskou cestou bělskou. Na ochranu kupců se podél těchto cest budovaly strážné hrady. Jedním z nich byl i královský hrad Bezděz, stavba hradu započala v druhé polovině šedesátých let 13. století. V roce 1278 byl hrad funkční. Součástí hradu byl manský systém kde bylo více než 20 manů z okolních vesnic. Manové měli za přísně vymezené,  vojenské povinnosti související s životem a hlavně obranou hradu propůjčen pozemek se sídlem. Původní rozložení manského systému již dnes nejde zjistit. Nejstarší údaje jsou až z doby Lucemburků.  Prvním známým nosálovským manem byl Přísnobor z Lobče. V roce 1324 daroval Přísnobor z Lobče spolu se svým bratrem zboží v Lobči, Doubravicích, Nosálově, Řepínci a Žebicích Jindřichovi z Mutěnic, který byl ve službách pánů z Lipé. Král Jan Lucemburský následně Jindřicha z Mutěnic osvobodil od manské povinnosti váznoucí na předmětném zboží. Předpokládá se, že uvedená služba se vztahovala k hradu Bezdězi. "Z Nosálova" se psali v roce 1382 a 1388 i bratři Hrdoň a Římek, v roce 1406 a 1411 Vojslav a Římek z Nosálova a Skramouše a Václav Chlupek z Nosálova (1456), po kterém dědili jeho synovci Vít, Jaroš a Václav ze Vtelna a Tajné.

  Manská soustava byl ve středověku systém územních a organizačních jednotek vázaných na hrady (v našem případě na královský hrad Bezděz). Jednotlivá území byla dědičně propůjčována osobám- manům. Základem jejich povinností je služba, nejen vojenská. Manství se rozlišuje na ušlechtilé- museli poskytovat vojenské služby a manství robotné- museli pomáhat s údržbou.Manové nepodléhali zemskému ale lennímu právu. Získali právní, soudní a ekonomická privilegia.

  Existence manských statků vázaných povinností k hradu Bezděz je v Nosálově doložena až do konce 16. století. Od poslední třetiny 14.století jsou v písemných pramenech uváděn vladycký rod " z Nosálova "Dále je jmenován ve 14. století, kdy Klášter augustiánů „Karlův dvůr “ dostal jako dotaci od Karla IV. vesnice Zbyny, Vojetín a Nosálov. Je však možné, že naše obec existovala již v 9., nebo 10. století jako dvůr a tvrz rytíře.

  Nález 70 kusů starých stříbrných mincí, brakteátů v Nosálově. Tsasko--velky-brakteat-misensky--dietrich-der-bedtrangte-1197-1221.jpgyto mince byly nalezeny na podzim v roce 1877 v Maršíkově dolu ( Marsching-Gründel ), kde ležely v hliněné nádobě pod jedním kamenem hluboko v zemi. Mince byly bohužel různými zájemci  rozneseny, takže do Národního muzea se dostaly jen dva kusy. Odevzdal je tam farář Kondelík ze Mšena a student Šimonek ze Stránky. Z Národního muzea jsem získal "Záznam z publikace Nálezu mincí", z roku 1878, kde je uvedeno že se jednalo o "velké míšeňské brakteáty" z 1. pol. 13. století. Jeden kus předalo Národní muzeum muzeu v Mladé Boleslavi. Nález posunuje historii obce před rok 1250.
  (Na obrázku je saský velký brakteát míšeňský, Dietrich der Bedträngte, 1197 - 1221 - podobně vypadaly  naše brakteáty, dle popisu byly první velikosti a ukazovaly, méně zřetelně - sedící lidskou postavu, která pravicí na šesticípou hvězdu připevňuje kříž, v levici drží kříž s širokými paprsky.)

  Půdorysné, vidlicovité členění zástavby obce pochází z období gotické kolonizační vlny ve 14 stol.  V Nosálově byl tehdy zemanský dvorec, kde až do 16. století sídlili i bezdězští purkrabí. Připomíná se zde staročeská rodina vladycká, Nosálovský z Přívor. Z Přívor přišli na Nosálov v Boleslavsku, ale již Vaněk (1445 -1456) usadil se v Hradecku, v letech 1527 a 1542 se připomíná Vácslav Nosálovský z Přívor a ještě okolo roku 1556 žil Jan, který držel nějaký statek v Nosálově, po smrti jeho se již nikdo z této rodiny nepřipomíná. Jejich erb byl modrý štít se třemi stříbrnými pruhy napříč, nad helmou koflík stříbrný se třemi liliemi téže barvy (původně toulec se střelami). (Sčk). V  letech 1439 - 1448 byl jistý Jaroš z Nosálova purkrabím na zámku Bezděz, roku 1534 Václav Nosálovský a roku 1571 Jan Nosálovský z Vísky byli také purkrabími na Bezdězu.
  V Deskách dvorských se v letech 1454, 1472 a 1489 objevují Alešové z Nosálova, otec je jmenován jako man v Sudoměři, byl prvním manželem Anežky z Horek. Ta potom prodala se svým druhým manželem Klementem z Mirovic manství v Nosálově, Bezdědicích a Doubravici Alešovi z Doubravice. Manství v Nosálově jim Aleš potom zase zastavil. Aleš se pak začal psát z Nosálova. Aleš z Nosálova roku 1489 prodal manství v Bezdědicích Haškovi ze Sudoměře a Nosálova.Držel také tři dvory v Nosálově a jeden v Doubravici. Dvory prodal své dceři Machně z Doubravice a jejímu manželovi Janovi z Vísky.
  Jeden dvůr v Nosálově a jeden v Doubravici prodala Machna roku 1500 svému druhému manželovi Vojtěchovi z Vrátna. V zápise jsou uvedeni i její a Janovi synové Jan a Václav. Václav a Janův syn Adam Nosálovští z Vísky jsou uvedeni roku 1558 jako majitelé statků v Nosálově a Doubravici.

 V 16. století patřilo panství bezdězské Špetlům z Janovic.Roku 1547 zemřel Jan Špetle mladší a po rodinných třenicích bylo panství roku 1553 rozděleno na na bezdězské a bělské zboží. Salomena dostala hrad Bezděz s městečky Doksy a Mšenem a vesnicemi Tachovem, Oborou, Skalkou, Zbyny, Starými Splavy, Žďárem,Lukami, Bezdědicemi a Nosálovem, tedy bezdězské panství ( Národní archív, fond Desky zemské, sign. DZV 50H2H13 ).
  Když se Salomena provdala za Mikuláše Zajíce z Hazmburku, následovala svého manžela a panství prodala roku 1558 Kateřině z Hungerkoštu. Po svatbě s jejím druhým manželem, Adamem Berkou z Dubé odkázala svůj majetek dětem z prvního manželství, tedy Vartenberkům. Vroce 1558 pak Jan z Vartenberka odkoupil bezdězské panství  od královské komory do svého vlastnictví, které tak ztratilo zástavní charakter. Roku 1593 upsal Jan z Vartenberka bezdězské panství své manželce Barboře z Lobkovic, dva roky před svou smrtí. Těžce nemocná Barbora odkázala panství svému druhému manželovi Václavu Berkovi. Václav Berka se stal nejvyšším zemským sudím zimního krále Fridricha Falckého a po bitvě na Bílé Hoře stihl utéci z Čech. Jeho statky byly kofiskovány a on sám propadl hrdlem.Jeho panství koupil 6.7.1622 za babku ( 220 tisíc míšenských kop ) nejvyšší hofmistr království českého Adam z Valdštejna.
  Ještě v poslední třetině 16. století jsou v Nosálově čtyři mani, osvobození od běžných poddanských povinností a zavázaní službou ke hradu Bezdězi. Uvedeni jsou Václav Brychta, Jan Kyken Šťastný a Pan Václav Nosálovský. Václav Nosálovský byl držitelem svobodné nosálovské krčmy a ve vsi měl čtrnáct vlastních poddaných. Je možné, že byl potomkem šlechtického rodu Nosálovských z Přívor. Pod jurisdikci bezdězského panství tak v Nosálově náleželi jen dva poddaní.

 Deskový zápis z roku 1558

 Mikuláš Zajíc z Hazmburka kupuje panství od své ženy Salomeny z Janovic: My Ferdinand oznamujeme tímto listem všem, jakož urozený Mikuláš Zajíc z Hazmburka na Budyni dědičný truksas království českého, věrný náš milý má a drzí od manželky své urozené Salomeny z Janovic polovici statku zápisných zámek Bezdězi, zámku a města Bely. Jmenovitě zámek Bezděz s dvorem poplužním pod týmž zámkem s Podlužím a se štěpnicí, městečko Doksy vsi rečené, Wobora, Tachov, Zdiar, Luky, Bezdiedicze wes pod Bezdiezi, Nosalow, Nowa Wes jenž sloula Stare Splavy, puol městečka Mssena, czoz tu zapisané jest, wes Wratno, trinazte manuow k temuz zamku.

 

    Od třicetileté války

  Po třicetileté válce nastal příliv německých kolonistů  kteří prostě sestoupili z pohraničních hor, kde už žili, do úrodných nížin na pusté statky, či byli novým panstvem přivedeni ze zahraničí do země, která právě ztratila naprostou většinu svého obyvatelstva.
Zůstávalo ale stále mnoho českých obyvatel, takže obyvatelstvo bylo národnostně smíšené česko- německé. Poněmčení Českého středohoří od Litoměřic k Bezdězům  pokračovalo na začátku devatenáctého století a německá vlna se přelila až přes Vrátenskou horu  a do Podbezdězí až k samému městu Bělá. První české vesnice na východ od Vrátenské hory byly Březovice, Bezdědice a Nosálov. Libovice a Víska byly obce úplně německé. Ke cti němců v tomto koutě je že tady nebyly národnostní sváry.

    Panství Valdštejnské.

 V roce 1622 směnil Adam z Valdštejna panství se svým synovcem Albrechtem z Valdštejna, bezdězské panství se stalo součástí Frýdlantského vévodství. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna v Chebu 25.2.1634 se Frýdlantské vévodství rozpadlo. Panovník Ferdinand III. roku 1635 věnoval bezdězský hrad a vsi Podbezděz, Žďár, Kruh a také  dvory v Podbezdězí, Týně  i v Nosálově klášteru monsteratských benediktínů v Praze na Slovanech.
 Roku 1679 prodal klášter Emauzský statek Bezdězí bez hradu, totiž vsi Bezdězí, Nosálov a Týn s dvory poplužními a vsi Žďár a Kruh s příslušenstvím za 41000 zlatých rýnských. (D.Z.466,V.27)
 Panství
odkoupil hrabě Kryštof  Ferdinand z Heissenschteina ( 1638 - 1680 ) a připojil ho k panství Dokesskému. Roku 1680 koupil panství Arnošt Josef z Valdštejna ( 1680 - 1708 ) a od toho roku patřila ves i dvůr k panství valdštejnskému.
  Berní rula pro Boleslavský kraj z roku 1654 ve vsi uvádí čtyři osazené a jeden pustý selský grunt, deset osazených a jednu pustou chalupu a čtyři osazené a dvě pusté zahradnické nemovitosti bez půdy. O nosálovských manech se již nezmiňuje.Registrované výsevkové výměry orné půdy u sedláků jsou 18-26 korců, u chalupníků 2-8 korců.

   Jean Tine

  Obec Nosálov měla také francouzkého usedlíka. Jmenoval se Jean Tine ( žá tyn ). Měl tři velké statky , v Nosálově, Vísce a Korcích. Statek v Nosálově, tam kde je nyní čp. 49 a pod tímto číslem byl koloniální obchod němce Klimta - odsunutého v roce 1945 do Německa. Tento statek měl přes 250 korců a byl později rozdělen. Po rozdělení se říkalo „dolní Šantyn „ a „ horní Šantyn „. Šavle francouzkého kapitána  z třicetileté války byla vždy pečlivě uschována, stejně jako jeho sedlo. Na šavli byl francouzský nápis. Později byla uschována u paní Manderové v Kruhu. V roce 1947 darována obci a uložena v  Nosálovské  škole
  Prvním doloženým majitelem selské usedlosti čp. 49 v pozemkových knihách  je Adam Schantin, který ji zakoupil v roce 1719 od svého otce Hanse Schantina za cenu 400 kop grošů. Závdavek byl stanoven na 20 kop grošů a roční vejrunek 8 kop grošů. Podle okulární vizitace tereziánského katastru z roku 1718 patřilo k usedlosti Hanse Schantina 66 výsevkových korců orné půdy, to bylo nejvíce ve vsi. Adam Schantin  pravidelnými vejrunkovými splátkami doplatil svůj grunt v roce 1758 a v roce 1764 ho postoupil svému stejnojmenému synovi. Usedlost byla tehdy oceněna  na 500 kop grošů, závdavek 50 kop a vejrunek 10 kop grošů. Adam Schantin mladší rozdělil usedlost na dva díly, hospodářství čp. 36 synovi Václavovi Schantinovi a usedlost čp. 49  synovi Josefovi Schantinovi. Statek čp. 49 byl tenkrát oceněn na 335 zlatých rýnských. Oba statky  držely rodiny Schantinů nejméně do pořízení stabilního katastru  v roce 1842. V roce 1654, podle berní ruly, na této selské usedlosti hospodařil Jakub Kyndtner a patřilo mu tehdy 26 korců orných rolí.

 Devatenácté století

  V Somerově statisticko topografickém popisu Čech z roku 1834 se o Nosálovu mluví jako o vsi relativně velké, byly zde dvě hospody, větrný mlýn, škola a panský dvůr, který zřejmě stál na místě někdejší tvrze. Ves se stala od roku 1849 samostatnou. V letech 1868 až 1910 pod názvem Nosalov byla obec v okrese Mnichovo Hradiště. Listiny rozloh katastrálních obcí, poř. č. 14 - obec Nosalov je v rozloze 1013 jiter a 565 čtverečníh sáhů (vyhláška Mnichovo Hradiště 26.2.1872).
  Rozloha nosálovského katastru v roce 1842 byla 1013 jiter 565 sáhů, na ornou půdu připadalo 491 jiter 1321 sáhů, z toho pole první třídy 121 jiter 380 sáhů, na pole druhé třídy 236 jiter 471 sáhů, na pole třetí třídy 134 jiter 410 sáhů. Rozloha lesů  362 jiter 1315 sáhů a rozloha pastvin 75 jiter 1257 sáhů.

 V roce  1843 byl zřízen c. k. poštovní úřad ve Mšeně, v roce 1869 přibyl telegraf. S Mělníkem bylo každodenně v  8 hod. 30 min. ráno spojení jízdní poštou. K dodávacímu okresu mšenskému náležely i Libovice, Nosálov a Řiboch.

Příslušnost obce 1850 Politický okres, popř. kraj ( Politischer Bezirk, bzw. Kreis ) Mladá Boleslav, Jičín. 1855 Kraj ( Kreis ) : Mladá Boleslav. 1868 Politický okres ( Politische Bezirk ): Mnichovo Hradiště. Obchodní a živnostenská komora ( Handels- und Gewerbekammer ): Liberec. Doplňovací obvod ( Ergänzungsbezirk ): 94. Církevní příslušnost- diecéze ( Kircheneinlung- Diozöse ): Litoměřice.

 

041_-hasicsky-sbor.jpg.jpg

 Hasičská župní jednota města Mšena a okolí byla zřízena v roce 1883, sídlem župy byla obec Vrátno. K župě náleželo 9 dobrovolných hasičských sborů : Z Mělnického okresu  Mšeno, Stránka a Velký Újezd, z Bělského okresu Doubravice, Lobeč, Nosálov, Sudoměř, Trnová a Vrátno. Nosálovský hasičský sbor měl 35 členů ( z toho 24 činných).

  Dvacáté století

  Začátkem června 1910 zuřily neobvykle silné bouřky. Dne 3. června udeřil ve vsi několikrát blesk, zabil v čp. 30 dva voly a jeden blesk se zneškodněn svezl po školním hromosvodu. 14 . června zapálil blesk  v čp. 43, ze kterého zůstalo stát jenom přízemí. 

  Sčítání lidu 31. prosince 1910, sčítání provedl ředitel zdejší školy pan Josef Stohr. V obci bylo 245 obyvatel, ze kterých se jedna třetina, s výjimkou několika poláků zaměstnaných na velkostatku, hlásila k české řeči, zbytek byl úředně zaregistrován jako němci.

    Velký požár 

  Dne 6. srpna 1911 k večeru uhodil blesk do kůlny Georga Schantina, vedle školy v Nosálově a kůlnu zapálil. Brzy hořelo pět usedlostí - Schantin, Wolf, Meistner, Polivka a Schlapak, kůlna hospodského Ulmana a jedna velká stodola, protože silný vítr roznášel žhavé jiskry východním směrem. Panující sucho rozšíření ohně ještě podpořilo. Oheň se přenesl i na severní stranu vesnice. Shořelo skoro všechno i prasata, kozy, psi a drůbež. Sedlák Wolf a jedna dcera sedláka Meistnera utrpěli lehké popáleniny. Škody byly vyčísleny na 62.350 K, pojišťovna byla ochotna uhradit jen 25.690 K.  

  Světová válka 

  10. října 1917 byl sundán a odevzdán pro válečné účely vesnický zvoneček (am Spritzenhause). Zvonek vážil 45 kg a po obvodu měřil 134 cm. Měl nápis „Pro kostel v Nosálově ulit 1868, přelit Ernstem Diepoldem v Praze v roce 1911“. Na druhé straně byla panenka Maria s Ježíškem v náručí a lilií v ruce. Horní část zvonku zdobilo 6 korunových obloučků. 
  Občané Nosálova padlí  v 1. světové válce.
Josef Pelant (nar. 24.9.1872) z čp. 40 ; Rudolf Scharf (nar.6.10.1897) z čp. 50 ; Wenzel Wisner (24.4.1887) ; Wenzel Wolf (18.5.1881) z čp. 37.
  Z Nosálova pocházel i legionář František Forman (nar. 25.3.1886), sloužil v 76 pěším pluku Rakousko Uherské armády, od 19.7.1917 v Legii u 23. pěšího pluku v Rusku, později až do 1.8.1919 u téhož pluku ve Franci.

  Doba první republiky

 Politická správa v Mnichově Hradišti sesadila koncem března 1919 zdejší německé obecní zastupitelstvo a zřídila tříčlennou správní komisi, jejím předsedou byl pan František Henc. Nové české obecní zastupitelstvo bylo zvoleno ve volbách 15. června 1919. Starostou zvolili dosavadního předsedu správní komise. Podle jiných pramenů byl starostou pan Pelant. 

 V roce 1921 bylo v Nosálově 54 domů, žilo zde 290 obyvatel, z nich bylo 184 čechů a 103 němců. Zdravotní středisko bylo ve Skalsku, četnická stanice v Lobči, pošta ve Mšeně, fara v Bezdědicích, soudní okres v Bělé pod Bezdězem.

    V letech 1921 až  1930 patří obec do okresu Mnichovo Hradiště. Dvůr Nosálov se dostal roku 1923 při pozemkové reformě jako zbytkový statek o 51 ha Jaroslavovi Borovičkovi a 78 hektarů drobným přídělcům. Roku 1923 napadla zdejší lesy mniška, která zničila velké plochy lesa. V září 1923 ve volbách do obecního zastupitelstva získali češi 7 mandátů a němci 5. Starostou byl zvolen čech pan V.Kulman. Další obecní volby se konaly 16. října 1927, češi získali opět 7 mandátů a němci 5. 

  Vodovod

 Roku 1928 byl proveden pokusný vrt u pramene na dole pod Bezdědicemi, aby byla zjištěna síla pramene na kterém měla být postavena vodárenská čerpací stanice. V roce 1929 až 1930 byla vybudována vodárna pod Bezdědicemi a odtamtud vodovod na Bezdědice, Vísku, Březovice a i do Nosálova. Přes majeřská pole bylo položeno staré, použité vodovodní potrubí, ve vsi nové. Aby byly získány peníze na stavbu, byla prodána jedna třetina obecního lesa obci Lobeč a jedna třetina obci Doubravice. Do té doby bylo v obci několik studní, v létě však byly často bez vody. Obyvatelé potom chodili pro vodu až na Repín k Vranovické studni. Tato studně pochází ze starého Vranovického dvora. V roce 2004 byl vodovod prodloužen na Libovice.

 Volby do obecního zastupitelstva 27.září 1931 znovu češi 7 mandátů, němci 5. 1. května 1935 byli občané překvapeni sněhovou chumelenicí. Po sněhové pokrývce se objevily silné mrazy -2 až  -5°C, potom byl rok bez ovoce.
 V roce 1936 žilo v Nosálově v 61 domech 283 obyvatel (184 čechů a 97 němců), z toho ve 3 domec
h žilo 15 obyvatel  na samotě Suchý mlýn.

   Mnichovská dohoda

   V pozdních večerních hodinách 10. října 1938 byl Nosálov obsazen německými vojsky. Mezi Nosálovem a Lobčí byla vytyčena nová státní hranice, Nosálov se stal součástí Německé říše ( Říšská župa Sudety = Reichsgau Sudetenland, okres Dubá = Landkreis Dauba ).
  Na italské frontě padl 25. února 1944 devatenáctiletý občan Nosálova Joosef Selliger.

   Nová historie 

V roce 1946 byli z Nosálova odsunuti němci.
Dne 30. října 1949 v 11 hodin byly poprvé zprávy v místním rozhlase.
 Dne 19. prosince 1949 v ranních hodinách někdo strhl vývěsní skřínku KSČ s obrazy Stalina a pohodil ji před dveřmi školy. Obrazy Stalina nebyly nalezeny.

V letech 1950 - 1960 náleží obec do okresu Doksy.
V lednu 1952 byla v obci nákaza dobytka slintavkou,ale nenapáchala velké škody.
JZD bylo v Nosálově založeno 17. září 1952.
Měnová reforma byla 3. června 1953.
V květnu 1954 byla otevřena v Nosálově prodejna Jednoty v přízemí budovy MNV, prodávala paní Zdislava Součková z Lobče.
Na vánoce 1954 byl ve vesnici první televizor, v rodině pana Jana Nováka.
V noci z 20. na 21. března 1958 padal hustě sníh, napadlo téměř 25 cm.
V létě 1958 byla provedena generální oprava silnice Žďár, Nosálov, Lobeč. Byla celá rozšířená, vyrovnány zatáčky a celá vyasfaltovaná.
6. dubna 1960 je k Nosálovu přičleněna obec Libovice a 8. května 1960 přechází obec Nosálov do okresu Mělník.
 
V letech 1961 až 1962 byla vyčistěna a opravena vodní nádrž na návsi v Nosálově.
 1. 1. 1980 - 23. 11. 1990 část obce Mšeno.

  Od 24. 11. 1990 samostatná obec v okrese Mělník

 V Nosálově žilo k 31.12.1995 158 obyvatel, 29 mladých do dvaceti let, ve stáří 21- 60 roků 90 lidí a starších bylo 39 obyvatel. V části  Nosálov 118 lidí, v Libovicích 31 lidí a v Příbohách 9 lidí. K 30.11.1996 se počet obyvatel snížil na 152 obyvatel.
 V obci Nosálov žilo k 31.12.2008  159 obyvatel a to 77 mužů a 82 žen. Podle stáří 16 dětí mladších 14 let ( 8 chlapců a 8 dívek ), 92 lidí ve stáří 15 až 59 let (  46 žen a 46 mužů ), 19 lidí starých 60 až 64 roků (  11 mužů a 8 žen ) 30 lidí starších ( 19 žen a 11 mužů ).

  13.dubna 2011 udělil Parlament České republiky obci Nosálov znak a vlajku obce.

  V létě 2011 byl položen do země nový elektrický kabel od starého transformátoru do nové trafostanice ve středu obce, tím byl vyřešen problém se slabým a kolísavým napětím v okrajové části obce.

  V měsících srpen a září 2011  bylo vyměněno potrubí hlavního vodovodního řádu v horní části obce směrem k Libovicím a od křižovatky v dolním Nosálově směrem k Lobči.

075_kaple-po-obnove-v-roce-2012--pohled-od-vychodu.jpg  Obec vyčistila okolí požární nádrže v Libovicích, dříve hojně využívanou dětmi i dospělými  ke koupání. V roce 2012 byly v okolí nádrže vysázené stromky.
  Začátkem roku 2011 se utrhl okraj silnice z Nosálova do Libovic, postupně ujelo asi sto metrů cesty až do jedné třetiny šířky. Silnice byla uzavřena a občané museli jezdit do Mšena přes Lobeč. Dlouho se nic nedělo, až koncem léta 2012 začaly náročné opravy a v polovině prosince konečně ze silnice zmizel zákaz vjezdu
  V roce 2012 byla provedena náročná obnova kaple Nejsvětější Trojice. Současný vzhled naší kapličky se všem líbí.
  V sobotu 8.12.2012 byla, již potřetí od roku 2010, v hospůdce V Ráji Mikulášská nadílka pro děti a současně pro důchodce posezení v Ráji.

  15.2.2014 proběhlo v Nosálově setkání k 200 výročí od narození nosálovského rodáka Pátera Václava Frosta, ředitele Ústavu pro hluchoněmé v Praze a významného pedagoga.

  23.8 2014 byly pořádány "Nosálovské slavnosti" k výročí 690 let od první známé písemné zmínky o Nosálově. Na slavnosti hrála skupina " Difur band", skupina historického šermu. Potom "Jackon show"- vystoupení Pavla Janáka jako imitátora Michaela Jacksona. Se zábavným pořadem "S humorem na jedničku" vystoupil imitátor  Václav Faltus spolu s iluzionistou a bavičem Alešem Krejčím. Nakonec nás ještě pobavila kapela "Kozí bobky" s programem J. Náhlovského.Slavnosti se líbily, také proto, že veliké podium ze dřeva si lidé sami postavili.

  6.9.2014 byla u místní kaple "Nejsvětější trojice" k uctění 200 letého výročí od narození Pátera Václava Frosta sloužena Mše svatá. Mši celebroval generální vikář litoměřického biskupství Páter Stanislav Přibyl. Poté byl slavnostně odhalen pamětní kámen P. V. Frosta.

Celková výměra katastru je 1110 ha, z toho 372 ha orné půdy, 14 ha zahrad, 5 ha ovocných sadů, 91 ha luk, 542 ha lesa, 1 ha vodní plochy, 10 ha je zastavěných a 74 ha ostatní plochy.